Strach mi lže a já mu věřím

20. února 2012 v 18:27 | Slečna Strange |  Strange v patologický teoriích
Někdy si říkám, že jsem v minulém životě musela být pěkná svině...nebo jsem prostě smolař. Ovšem jsem nečekala, že když se zamiluju, očividně to nebude vzájemné (to jestli to je vzájemné netuším, ale...znám své štěstí) a budu to mít tak trochu složité na pochopení pro ostatní, ale i vlastně i vlastně pro mě samotnou. Kdybych se nebála, tak mu to prostě řeknu...

Strach je pěkná svině. Znemožňuje nám plnit si sny. A většina z nás nemá dostatek trpělivosti jej překonat. Já to vlastně vzdávám, aniž bych to zkusila. Sama nevím proč, ale já prostě kapituluju.
Mám chuť se na všechno vykašlat. Zabalit to ve škole, vykašlat se na přátele a známé, zapomenout na něj, zrušit kontakt absolutně se všemi a začit znovu. Prostě chci předtím zdrhnout.
Většinou psychickému tlaku odolávám celkem dobře, zakrývám své pocity a jsem schopná normálně fungovat. Ale teď sem se musela zamilovat a absolutně si tím zpřeházet sebeovládání, psychiku, vyrovnanost prostě všechno. Tak se prostě trápím a miluju.
Nejhorší na tom je, že jediné čím si můžu být jistá, je moje něco jako "intuice". Je to něco jako můj vnitřní hlas a ten na mě ječí, že mě pořád má rád a nemám být srab. Ale já srab budu, protože strach je silnější než já. Třeba jednou přijde s tím, že mu chybím a já konečně přestanu brečet jako debil u písničky I will always love you a filmu Kouzelná země skřítků.
Rozhodla jsem se soustředit na pomoc spolubydlící na intru, která má stejný problém jako já, tedy víceméně začíná mít. Achjo. Nebolí mě to co děje, ale to že jsem naivní. Ale to chci po životě tak moc? Já chci jenom, aby mě měl někdo rád.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama