Pohádka o začátku a konci jedné války...

1. srpna 2012 v 12:22 | Slečna Strange |  Povídky a jiné nebezpečí
Chci poděkovat všem, co se včera přidali k akci "Kozy na titulku". Nakonec jsme dosáhli svého. Je pryč, vyfičela. Může se slavit. Původně jsem to psala jako parodii na odpor, ale pozměnila jsem konec. Ještě jednou díky všem, co se zapojili do čehokoli...i jeden malý komentář pomohl.


Už nějaký pátek to bylo, co ve třetí dimenzi existovalo jedno králoství. Toto království obývali různí potulní malíři, fotografové a pisálci, ale kromě nich tu bylo plno rádoby princezen, nevěstek, ale i zcela obyčejných lidí. Ti všichni tu žili šťastně a pokojně. Jednoho dne na nejvyšším návrší vyrostl zámek a společně s ním vznikl parlament, který se rozhodl shromáždit všechny umělce, ale i obyčejné lidi, kteří mají, co říct. Na hrad měli zákaz všechny princezny a hraběnky, když se náhodnou jedna z nich ucházela byť jen o tu nejzapadlejší komůrku, byla nemilsrdně vhozena do přikopu nebo do hladomorny a s ní společně každý, kdo nesplňoval podmínky pobytu. Ano parlament byl přísný, leč spravedlivý. Obyvatelstvo hradu se rozrůstalo o jedičné osobnosti a další čekali na své přijetí. Království si žilo klidně až do té doby, kdy parlament toho snad měl dost nebo co a řekl: "Dáme blbci funkci.". A tak králoství nebylo už republikou, ale monarchií včele s monarchou. Parlament byl oplakán a věrní mu postavili monumentální pomník a citlivý básnici na ně položili kitici kopretin, pampelišek, černých růži a sedmikrásek. A království si žilo poklidně dál, ovšem než se monarcha chopil pořádně své funkce. Do té doby klidný a tichý hrad začaly obývat trochu divná invididua, proti čemuž se zvedla mírná vlka odporu ze strany nejen současných umělců na zámků, ale i ze stran těch, co chtěli býti přijati. Monarcha neviděl, neslyšel a začal s velkou genocidou těch, co na hradě neměli, teda aspoň podle jeho oslinivého rozumu, co dělat. Nastalo období nejistoty a velkého strachu. Pokoušel se po sobě ony citlivé duše poštvat, snad chtěl vytvořit atmosféru jako za dob nacismu a tvrdého komunismu, kdo ví. Vybraní byli nuceni si sbalit své dílo a pakovat se zpět do svých nuzných chatrčí. Dvořané protestovali, ale monarcha reagoval: "Já jsem boss a vy zbabělci!" . Je nutno podotknout, že celé králoství bylo poněkud pobouřeno, mnozí začali vytahovat cepy, řemdichy, kuše a luky, brousit měče a dýky, velcí mágové na něj sesílali kletby, což vyšlo na stejno jako když přiléváte do moře vodu. Království bylo klidné jako moře před přicházející bouří, ovšem do dne, kdy za zvuků trubek a fanfár, se přihnal na nádvoří růžový kočár, za ním cisterna vodky, vůz trávy a náklaďák plný kufrů. Některé slabší povahy úlekem omdleli. Pročpak omdleli? Protože z vozu vystoupila polonahá, peroxidová a úmělá princezna. Monarcha utřel slinu u koutku a s radostným zvolaním: "Drahoušku jak dlouho jsem na vás čekal! Jste tak originální, úžasná, co na tom že porušujete zásady dvora?! Já vás tu prostě musím mít!" hrnul se k ním.
"Na někoho takového jste tu čekali. Mám pro vás spoustu cenných rad a skvělý recept na muffiny z trávy, však jí tu mám železnou zásobu a vodky mám taky dost," spustila podivným jazykem, já to pouze poupravila, aby tomu rozumněli i normální lidé.
Někteří ten nápor překvapení nevydrželi a spustili provaz nadávek, jiní přemýšleli, ze kterého šantánu sem přitáhla, jiní už začaly sepisovat prostesty, jiní se zklamaním odploužili do svých komnat.
A tak její komnatu začali zasypávat nespokojení dvořani, jež si z ní byď utahovali, jiní chtěli vědět, co tu dělá nebo tu byli ti, kteří ji chtěli jen vidět. Ale ona je ignorovala a pozovala nahá před svým špinavým zrcadlem, což byl fakt kentus. Špehové zjistili, že monarcha ji začal kempit před dveřmi natěšen na ty polonahé fotky plné duckfacu. A začala revoluce. Radikálky vyrazili do ulic s obnaženým poprsím, nutno podknout že princezniny kuličky 75A strčili do kapsy. Nesmí se taky zapomenout na pár radikálů, jenž dali světu na obviv své trenky. Asi si myslíte: "Kurde, to je to nejradikálnější, co v téhle válce jde udělat,". To se mýlite. Někteří velikáni dvora, nakráčeli ke trůnu a odhodlaně řekli: "Buď já nebo ona!". Monarcha se jen kysele ušklíbl: "Zbal si saky paky, ona je stár a vy ostatní jen banda blců. Papik zlato," prskl opovržlivě s pusou plnou muffinů z konopí.
Je podivné, že tu zůstávali i tací, jež se rozhodli anarchisty ignorovat, o monarchovi si myslet své a dál tvořit nehledě na to, že se jim přímo před nosem začala rodit nová nemoc, která přerostala v epidemii jako kdysi mor. Na hrad se sjeli přední odborníci se svými nápady na léčbu a výrobu vakcín. Ač v revoltě padlo mnoho civilistů, nakonec slovo lidu zvítězilo. Princezna odtáhla pryč i svým krámem. Monarcha poražen, dvořani spokojeni. Zahučela siréna a pohádka o válce ukončena.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gabriel Dantes Decay | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 12:32 | Reagovat

Krásná pohádka, jak na dobrou noc :D

2 hfs | Web | 1. srpna 2012 v 12:40 | Reagovat

Tak to je naprosto úžasné =). Nechtěla by si publikovat  původní konec? Docela by mě zajímal =)

3 Strange | Web | 1. srpna 2012 v 13:03 | Reagovat

[2]: Bohužel už ho nemám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama