Indie rockový bonbonek ze Severního Irska

14. ledna 2013 v 23:42 | Slečna Strange |  Z truhly

Reč bude o mé naději pro lepší zítřky UK hudby a malým povzbuzením typu:"S příchodem 1D to nejde definitivně do háje.". Two door cinema club je náhodně objevená hvězda, která společně s Coldplay a dalšími zachraňuje odkaz Beatles a Stonů, kteří položili slušný základ britskému hudebnímu postavení ve světě.

Členové Sam Halliday ( ten kudrnatý zleva), Alex Trimble (rezek zprava) a Kevin Baird (uprostřed) začali na univerzitě*, kdy na myspace uveřejňovali své písničky a lidem se to líbilo. Po ukončení studií, v roce 2009 vydali EP Four words to stand on, jež sklidilo ve směs kladné ohlasy kritiky. V roce 2010 vydali album Tourist History a v srpnu loňského roku vyšlo albu s názvem Beacon. Za poměrně krátkou dobu, kterou se na hudební scéně pohybují, si získali ovace nejen kritiků a fanoušků v UK, ale také v Evropě, Americe a Asii.
Toť ve zkratce jejich biografie, chcete-li víc, zavolejte si strejdu gůgla.

Písničky This is the life nebo Do you want it all můžete znát z filmů Soul Surfer nebo I don´t know how she does it (já osobně je v životě nevidělaú, vlastníci XBOX 360 mající Kinetic Adventures mohli zaslechnout instrumnetální verzi I can talk nebo hráči FIFA 11 nebo NBA,K11 tutéž píseň, ale v originální verzi (snad, tyhle pitomosti nehraju, takže netuším) nebo z dalších soundtracků, reklamních písniček nebo promo BBC.

Jejich styl by se dal nazvat ozvěnou Beatles, která už dávno nikde, kromě mých sluchátek, nezní. Pohodové, pozitivní tony vás donutí přestat myslet na vše špatné a naladí vás do nálady hrajícího songu. Nevtíravé jemně syntetické tony podbravené kytarou a zpěvem charakterickým pro Brity vás donutí usmát, i kdyby jste byli uprostřed bitvy o připojku na internet.
Jestli vám tahle charakteristika nestačí- je to něco, co byste si pustili na cestě autobusem, autem, vlakem, helikopterou (máte vůbec někdo?), s těmihle třema se vám hned pojede lépe, ač je kolem vás metr sněhu a vy patříte mezi ty, jenž by jej zakázali.
Jsou jedni z mála těch interpretrů, jejichž písničky byť s negativní (smutným) textem mají tak uvolňující a veselý náboj. Zkrátka TDCC nejsou žádný ubrečený krutupřísně slzné kanálky trhající popík.

Kde jsem na ně došla?
Sama nevím. Když jsem poslouchala něco svoji oblíbenou nerockovou srdcovku (snad Adele? tím by se mi to vysvětlilo). Narazila jsem na něco jménem Two doors cinema club, vypadalo to podezřele, i tak jsem na to klikla. Znělo to dobře, sic to mělo do Guns and roses hodně daleko a Alex Timble určitě nebyl typ "Axl Rose před dvaceti kily a lety". Ke konci to znělo jako něco, co podle "citátu" mého "kámoše" poslouchají smažky, když jsou na fetu, ale mě se to i tak zatraceně líbilo, jelikož to znělo Britsky, cítila jsem Coldplay vítr, zavětřila a dopadlo to tak, že mají svůjčestný post v mém žebříčku oblíbenců.
Nepopírám, částečně za to může obcese po zrzcích, jichž je urgentní nedostatek, ale co už.

Kdybych je slyšela asi tak tři roky na zpět, kdy jsem stritkně ívl metalistka, asi bych si je už vícekrát nepustila. Asi dospívám. :D

V rámci svého turné se staví 26.2 i v Praze.

Popravdě řečeno to, když zpívají na živo mám radši studiovou průpravu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama