Knižní fantastická čtyřka za leden-únor 2013

19. března 2013 v 17:38 | Slečna Strange
Edit: Chtěla jsem toho napsat víc, ale jsem ve stavu hluboké rozjímavé úzkosti (spíše vzteku) z toho, copak nám komančismus a jeho vysoké školy narodily za učitele...


J. Kellerman - Monstrum
Monstrum je v pořadí druhá od Kellermana, kterou jsem četla, první byla Doktor Smrt, ale o tom až jindy.
Mladý začínající herec byl nalezen rozřezaný na části v kufru auta, o pár týdnů později našli stejným způsosobem zabitou psychyatričku z ústavu pro psychopaty. Milo Sturgis z LAPD a Alex Delaware se ujímají případu. Ale jak spolu souvisí dva naprosto odlišní lidé?
Na Kellermanovi mě udivuje, množství umírajících lidí a způsoby, jimiž jsou zabiti. Jeho knihy jsou spíše příručka pro vrahy, jak nejbrutálněji usmrtit své oběti. Dobře, to je trochu nadsazené, nicméně to nemění brilantnost, již je kniha napsaná. Donutí vás přemýšlet nad tím, kdo je vrah a proč to udělal. Při té kvantitě Milových a Alexových hypotéz máte téměř volné pole působnosti. Možná někoho, prozrazení vraha už krátce za polovinou knihou, může někoho trochu zklamat, ovšem není o nic míň zábavné číst, jakým způsobem je vrah dopaden. Jesltliže vás zajímají detailní rozbory lidské psychiky, potrpíte se na poněkud krutější způsoby vraždy, nevadí vám homesexuální orientace jednoho z hlavních hrdinů (po téhle stránce, je kniha čistá jako lilile), vřele vám ji doporučuju.

Hodnocení: 9/10



L.Carol- Alenka v říši divů
Myslím, že snad není člověk, který by neznal Alenku v říši divů, buď ve filmové nebo knižní podobě, proto nepovažuji za nutné nastínit příběh.
Alenku znám už z dětských let, kdy jsem si poprvé přečetla verzi ztrávitelnou pro dítě v první třídě v tlusté bichli pohádek Walta Disneyho. Nyní jsem potřebovala něco krátkého a srozumitelného ze seznamu povinné četby lichotítící mému citu pro klasickou literaturu.
Je to neuvěřitelně čtivé, zatoužíte být dítětem 19.století držícím tuto knihu v rukách upatlaných od čokolády, aspoň já po tom zatoužila.
Přiznávám, měla jsem strach začit se čtením, poněvadž z poloviny ženských hrdinek mi naskakuje nepříjemná vyrážka, avšak Alenku omlouvá její nízký věk, to se s tím dá ještě něco dělat. Jen mě zaráží, proč Kloboučníka přejmenovali na Ševce. Že by časový upgrade?
Dítěti bych ji přečístasi nedala, ve mě zanechala pozitivní dojem zbytečně nestráveného večera.

Hodnocení: 8,5/10

Soubor:Alice par John Tenniel 25.png

Allen Ginsberg - Kvílení
Potřebovala jsem něco protispolečenského, něco...něco...beatnického, tak jsem si našla Ginsberga.
Kvílení nemusí jen tak někdo ztrávit, civilisté mohou nabývat dojmu, že autor byl asi kokainu nebo něco jiném, což není zase tak vyloučeno. Tato básnická sbírka je opravdu kvílení nebo spíše vytí pomalu trhající váš mozek na malé kousky. Je to něco, pro co nemám přesné pojmenování. Při čtení některých částí jsem naprosto chápala pocity, nebo raději autorovo kvílení, u jiných jsem jen tupě zírala na potištěné strany.
Nečekejte Rimbauda, Whitmana nebo Šrámka, čekejte nájezd na vaše buňky a přpravte se na dlouhé hloubaní.

Hodnocení: 10/10


P.B.Presley-Můj život s Elvisem
Na obalu se mě lákaly na skvělou lovestory jedné skromné díčiny a božského Elvise. Minimálně jeden název z toho byl z mé stany sarkasmus, hádejte který?
K půjčení této knihy mě přivedla nuda a Jailhouse rock znící v mých sluchátkách.
Mé dojmy shrnu asi takhle: Některým lidem by měli zakázat vydávat svůj příběh, když si ho psali sami, ale možná je to vina překladu. Priscila mi přišla nehorázně natvrdlá, naivní a jestě jednou natvrdlá. Ona přece neměla ani tucha, že je jednou z nejkrásnějších dívek na svých školách. A Elvis ji vůůůůůůůbec nepodváděl, vůůůbec to nebyl egomaniak zakaždou cenu ovládající všechny okolo sebe. (ale z jeho hlasu a hraní mám orasmus i tak). Fajn, to jsem asi přehnala, ale její blbost je do očí bijící, musela jsem občas ptát: "Elivisi, kam si dal rozum,". Omlouvá ho jedině fakt, že potřeboval hezký doplněk s IQ dýně, což ,myslím, přiznala něco v tom smyslu.
Ač možná zním kriticky, to nepopírám- je to cíl, líbilo se mi to. Byl to trochu jiný výlet do osobnosti jednoho z mých bohů umějíích to až hříšně s kytarou. Vlastně jsem to vydržela jen kvůli němu až do konce, ten styl byl opravdu úděsný- nic neříkající, primitivní, nezajímavý.

Hodnocení:5/10


Na další si počkejte na začátek dubna. Brina s váma.

Další měsíc
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama