Čekání na slunce

9. dubna 2013 v 19:25 | Slečna Strange |  Povídky a jiné nebezpečí
Na dnešek se hodí, protože narozdíl od včerejška bylo zataženo, ale aspoň nebyl sníh.



Sedím u otevřených balkonových dveří na nepohodlné židli a čekám na slunce.
Láhev vína válející se na zemi zeje prázdnotou, čekám na slunce.
Ze starého gramofonu se line šumící utahaná melodie hudby ze 70.let- nemám ponětí , kdo to je- poslouchám bubnování deště o prázdné květináče, kde by v tuhle dobu obvykle byly zasazeny květiny, ale nejsou, protože čekám na slunce.
Přes pach města mísící se s ponurým dusivým odérem protivného deště rozpouštějící čerstvě napadaný sníh necítím vůni kouře z cigaret lidí v místnosti nevnímajících chlad, z něhož mi naskakuje husí kůže, jsou příliš zaneprázdněni hovorem mezi sebou, potahovaním z cigaret a broukáním písničky přehrávané gramofonem, než aby se mnou čekali na slunce.
Den pomalu ustupuje noci pomalu užírající světla. K čemu mi ale bude bezhvězdná noc, když čekám na slunce?
Smích lidí za mnou mi začíná být otravný, mám chuť zakřičet, aby byli zticha. Ale co to změní? Pořád se budou přible smát a já budu čekat na slunce.
Přes jejich omámenost veselostí nevnímají vítr bloudící v místnosti čechrající jejich vlasy, hrající si s časopisy na stole, stranami otevřených knih a zažloutlými záclonami. Z toho větru je mi zvláštně, je mrazivý, ostrý, není políben sluncem, na něž čekám jako na smilování.
Jakmile tma pozře poslední zbytky dne, zklamaně zavřu balkonové prosklené dveře, pokusím se zapojit k těm do cigaretového baldachýnu, sic se jejich smích se pomalu vkrádá do mých bledých tváří, má duše stále čeká na slunce.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama