Město, kde kráčel Rimbaud

4. dubna 2013 v 23:56 | Slečna Strange |  Strange ve světě
Já tam byla...konečně...další políčko mých snů vyškrknuto..teď bude řeč o Paříži.

Nevím, jestli jsem se o tom zmiňovala, ale Velikonoce jsem měla trávit právě tam. Šlo o školní výlet, což je sice dost diskutabilní název, ale slušnější mě nenapadá. Nehodlám si stěžovat na detaily jako jiné, poněvadž já až na poslední večer, kdy mě bolel celý člověk byla spokojena až na půdu a ještě dál.


Den 1
Den odjezdu. Měla jsem dvě tašky - jednu poloprázdnou a druhou plnou, ale za to mohla deka a jemně perlivá voda. Cesta busem mě nebavila už před samotným nástupem na palubu, takže co si budeme povídat. Vlastně nic vzlášního se nestalo až na pár vtípků od entého pana X a na to, že jsem poprvé spatřila Prahu, sice nějaké sídliště a obchoďák, ale mám vystaráno do konce života.
Mimochodem D1 by měli zbavit názvu dálnice, takhle u nás vypadá standartní polňačka.

Den 2
Po noci plné Briana, Bowieho a Doors jsme v sedm dorazili do města, kde kráčel Rimbaud. Až na tu zimu to bylo fajn, vlastně moc fajn, kecám...bylo to super. Vystoupili jsme u Orsay a pokračovali k mostu umělců a dál a dál...Sorbona, břicho Paříže, Louvre, Centro Pompidou...
Je fakt, dopoledne jsem si moc neužila, jelikož mi ta zima lezla na nervy, Gackt zaplať za kostely, kde se dalo aspoň trochu schovat. Ale po návštěvě Latinské čtvrti byl můj žaludek zcela spokojen a já se konečně rozehřála.
Paříž je jedním slovem fascinující místo. Je zde tolik lidí a spěchu, ale zároveň plno klidu a pohody, nicméně jsem došla k závěru, Pařížani jsou šílení, poněvadž si běhat v Lucembruských zahradách v kraťasech a tričku při 5°C je moc i na mě. Možná to mají z toho zakopávání na každém kroku o kavárnu, kdo ví.
Zamilovala jsem si Notre dame, je epičtější než na obrázku. Čekala jsem Quasimoda, i přes hučení panaX, že je dávno mrtvý.
Ač sice většina lidí běžela do Louvru na Monu Lisu, já vyrazila k vítěznému oblouku, kam jsem stejně nedorazila, poněvadž jsem to po hodině na Champ Élysées vzdala a zapsala ji na černou listinu - nenávidím to místo. Radši jsem prchla před davem na nábřeží k Sieně. Zrovna začalo vycházet slunce z poza mraků, šťáva pro moje baterky, poslouchala jsem šplouchání vody a konečně si pořádně sedla. Plně jsem vnímala tu krásu jara, o níž se u nás nedalo ani přemýšlet.

Den 2
Hned ráno jsme vyrazili k Eifelovce, prý abychom se vyhnuly náparu turistů-zbytečně. Nahoru jsem nešla místo toho jsme šli s panem X k Pallais de Chaillot a památníku Banjamina Franklina.
Já si konečně dala jednu crepe-musím se to naučit jako oni, byl to orgasmus pro moje chuťové buňky- a co teprve ty vafle.
Pak jsme pokračovali k Invalidovně a přes most Alexandra III k Louvru, kam jsem se tedy podívala. Úspěchem mého dvou hodinového bloudění bylo náhodné nalezení Chamurapiho zákoníku. Na Monu jsem nešla, zase tak moc mě nezajímá...
Potom jsem se toulala uličkami kolem centra Pompidou a narazila na malý úžasný obchůdek s jednou Japonkou. Domlouvali jsem se sice anglicky, nicméně mi očividně moc nerzumněla, tak přišli na řadu ruce a nohy. Dovolila mi dokonce i něco z jejího zboží vyfotit, dokonce se mi podařilo ukořistit i její fotku, ač přes její nesmělý zákaz.
Večer jsme konečně jeli na Montmartre, kde ovšem jsem měli málo česu a já nestihla vše, co jsem chtěla, což upevnilo mé rozhodnutí, dostat se do Paříže ještě jednou.

Den 3
Návrat domů= sprcha, steak, Janis a spánek.

Tolik stručný deníkový zápisek, detaily připlují až z fotkami, které ještě musím zpracovat je jich něco okolo 500, takže to bude asi trvat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Đoma | Web | 6. dubna 2013 v 15:05 | Reagovat

Tak alespoň, že se ti tam líbilo, taky bych se tam chtěla podívat .:)

2 WildChild | Web | 6. dubna 2013 v 15:06 | Reagovat

<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama