Knižní fantastická čtyřka za březen 2013

20. května 2013 v 9:02 | Slečna Strange
No...hypoteticky by měli být teď dva měsíce, ale rozhodla jsem se to udělat na dvě části. Březen čili měsíc knihy, byl pro mě ve znamení klasiky ze všech okruhů mého zájmu, nicméně doporučím i jednu netradiční knížku, která se prozou napsat nedá, ale je naprosto super, tedy aspoň já byla totálně nadšená. Myslím, že se si taky udělám seznam Must have, abych věděla na co mám chrastit peníze...


Mireille Guilianová - Francouzsky netloustnou kuchařka

Můj počáteční zážech do vaření a experimentování v kuchyni. Shodou náhod jsem si vypůjčila v době, kdy jsem měla jet do Francie. Tahle kniha vám nedá obyčejně známé recepty na hubnutí, ale dá vám pár prostých rad, jak si udržet váhu a taky vám ukáže, že ne všechny orgasmy pro vaše chuťové buňky musí být hambáč z ropy z Mekáče.
Sama Mireille po studiích v Americe se vrátila jako obézní, ale povedlo se jí dostat na původní váhu a vzhled. Už z toho důvodu se dá věřit jejím radám. Nic vám nevnucuje, pouze poodhaluje tajemství Francouzek, proč jsou tak vitální do vysokého věku. A obrovskou výhodou této knihy je nepřiklánění se k moderní metodám sebevražedných diet.
Já osobně jsem z knihy odnesla pár naprosto dokonalých receptů a pár rad, jak přistupovat ke svému tělu, ne všechno totiž můj rozum odmítal přijmout - stále odmítám pít vodu. (Podle toho se pozná správný Moravák)

Hodnocení: 9,5/10


F.M.Dostojevsky - Zápisky z podzemí
Moje nejoblíbenější knížka od ruských spisovatelů vůbec. Byla první, kterou jsem od Dostojevského četla, byla to pořád lepší možnost než Karamazovi. A uchvátila mě, snad díky pocitu, že je kniha psaná o mně.
Je to malá tenká knížečka s poněkud zvláštním příběhem, někdo to nazval základem jeho díla. Autor vypráví ústy hlavní postavy - člověka z podzemí- svůj příběh, ten až v druhé polovině knihy. V té první popisuje například hledání rozkoše v bolení zubů. Vlastně převažuje barvitý popis pocitů, v konečném výsledku toho děje tam moc není.
Člověk z podzemí je psychicky chorý bastard trpící snad všemi dostupnými poruchami psychiky. Nicmémě ve mě vzbuzoval sympatie už jen pro to nesmyslné trápení, jež si způsoboval. Myslím, v něm najdeme každý aspoň kousek sami sebe.
Přiznám své váhání či knihu dopuručit. Přece jenom realismus 19.století, ne každý překouše. Nechám to na vás, buď po ní šáhnete a ihned zahodíte, nebo vás zaujme jako moji maličkos.

Hodnocení:10/10


J.R.R.Tolkien - Pán prstenů
Klasika, kterou by měl přečíst každý, kdo přičichnul k fantasy. Je to základ. Věnuji tomu později článek, takže budu stručná.
Příběh zná každý, pokud není zrovna z jiné galaxie, proto považuji za zbytěčné jej opakovat.
Prokousávala jsem se k tomu dlouho, cesta byla trnitá se spoustou jiných knih, ale já to dokázala a nelitovala jsem. Tohle mi přesně v dnešní literatuře chybí, ne-mařenovské* charaktery, dostatek akce, propracovaný příběh, hrdinky (že jich tam teda pobíhá), které nemám chuť upálit za živa. Prostě to není žádné laciné urban fantasy nebo snad alá blyštící se Ed v paprscích slunce.
Sice pěji ody, avšak u Společenstva prstenu jsem skřípala zuby asi první 160 stran, přibližně do setkání s Chodcem**, nic nudnějšího jsem nečetla, dobře, najdou se světlé chvíle, třeba Mohylové vrchy. Tenhle mini minus zmenšuje epickost následujícího děje. Vysvětlili se mi některé neligičnosti ve film. Po přečtení dvojky jsem se namíchla, jak moc zmršili filmovou podobu a jak moc Froda zpsychařily. Není to tak, že by mu snad v knížce dostatečně nehrabalo jen ne tak moc.
Potělo mě také nemíchání Aragornova vztahu z Arwen do děje (ne že bych jim nefandila). Nějak by to tam nesedělo, jemné náznaky bohatě stačily a příběh v dodatcích ve třetím díle pohatě postačili.

Hodnocení: 100/10


Frank Miller - Sin city: Město hříchu
Ano, není to zrovna proza, ovšem já neměla číst, vlastně neměla ani chuť a už přes rok mi to hnilo v počítači. Některé části byly na mou anličtinu poněkud hardcore, takže to mám pořád rozečtené.
Nejprve začnu asi kresbou. Jsem zvyklá na kresbu japonské mangy (ta je ve vetšině případů až smutně stejná) nebo na komixy od Stana Leeho. Kresba typu - černé pozadí obrys tělo nebo nejlépe spodního prádla- byla...ehm... změna. Hezkou postavu byste hledali lupou, dokonce i ty prostitutky mají prorce jako chlap, ovšem za předpokladu velkých ňadet na jejich hrudníku.
Děj je jedna velká řežba plná velkých drsných slov. Prilitou krví byste slušně zásobily krvní banku a orgány nemocnice. I tak to považuji za fajn zážitek.
Děj se skládá s několikati lehce prolínajících se příběhů, kvalitnějších než ty ve filmu.
K vzhledem k počtu mrtvých, prostřílených nábojů, rozbitých aut, rozstříšteného skla a prokouřených cigaret, má to děj. Hrdinové jdou za svým cílem, za který by se ani samurai nestyděl, ta brutálnost kolem je jen příjemná omáčka ke kafíčku.

Hodnocení:8/10

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jimmy Mindfucker | Web | 25. května 2013 v 9:22 | Reagovat

Jéé! Sin city je podle předlohy?

Cítím se tak hrozně nekulturně a nevzdělaně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama