Menu pro náladu "Leave me alone"

28. září 2013 v 11:42 | Slečna Strange |  Napsala hudba
The Cruxshadows
Nemám tušení, jak jsem k nim přišla. Snad v jednom ze svých období úzkosti, kdy přinášeli zvlášti pocit štěstí a spokojenosti. The Cruxshadow vytahuju jenom občas, když mám na ně náladu, jako třeba teď. Po vypršení tohoto času je opětúspěšně zakopu na hřbitov zapomění. Vzkřísím je až má nálada bude jako tektonické desky pod Japonskem. Jsou to jedni z mála gotiků směřující k syntetizaci, jenž moje uši ještě snesnou, přičítám to těm houslím, na něž jsem si vypěstovala závislost od začátku mého přátelství s Nee-chan.
Ta hudba vás donutí nějak se smířit s tím, co vás trápí. Vypnete. Ztratíte emoce, ale nestane se prázdnou nádobou. Jste v klidu, jen nejste schopni emocí. Postupně se z vašeho nitra žene zvláštní hřejivý pocit. Po chvíli pocítíte divný pocit štěstí. Zavíráte oči posloucháte uhrančivý hlas Rogue.


Marilyn Manson
Jedno se mu nechat hlas a charisma jako blázen.
Vzpomínám si na debatu, kdy mi pan Pé horečně vyprávěl o obcesi jeho spolubydlícího po Mansonovi. A já na to, že je vlastně super. On protočil panenky a jal se žvatlat něco hrobařině.
Jestli Cruxshadows jsou předkrm, toto je součást hlavního chodu. Po pocitu uvolnění a bezemočnosti se začíná objevovat lehký úsměv a broukání "This is Halloween". Svým chraplavým hlasem, po němž se můžu zbláznit, mi šeptá do ucha sladké větičky o temnotě.

Indochine
Po fádní angličtině přináší na stůl libozvučnou stylovou francouzštinu v podobě hlasu Nicoly Sirkise. Nemusíte rozumět slovům, abyste věděli, co čem zpívá. Tak se mimochodem pozná kvalitní hudba.
Teď píšu v rytmu, pokyvuju hlavou a občas se zavlním. Mé sdrce pomalu vylézá z mlhy, mozek nabíhá na tu správnou frekvenci. Dostávám se na správnou frekvenci reality, jsem schopná myslet a přitom být ve stavu blaženosti. Jsem v bublině křehké jako porcelán, stačí malé ťuknutí a jsem stejně vyprahlá jako u první částí hlavního chodu. Teď pomůže Le grand secret. Nechám se unášet klavírními tony, s každým uhozením do klapky jsem dál. Pomalu procitám a sleduju, jak střpy mé bubliny mi padají na srdce. Z tváře se vytrácí úsměv. Nahrazuje jej neurčitý pohled do frustrující běloby oprýskané zdi. Každý zvuk z venčí mi drásá nervy. Do očí se vkrádá můj typický vražedný odstín, bledé kontrury špulím, nehty se snažím zarýt do stolu...
Teď přichází čas na zákusek.

Franz Ferdinand
Tady vím naprosto přesně, jak se dostali do mého playlistu, může za to jedno dostatečně výstižné video.
Opět nudná angličtina, nicméně v tomhle podání je naprosto yummy.
Na indie rock jsou hodně dobří. Taková malá připomínka The Beatles a jim podobných. Když se nad hlouběji zamyslíte, je to strašně fádní hubda. Tak fádní až je to jedna z nejlepších kapel, jež nám mohla Británie dát. Teď se opět vlním, kývám hlavou, klepu do klávesnice v rytmu hudby, dokonce si pobrukuju. Je mi fajn. Pořád mi lezou na nervy zvuky jiné než hudba, nicméně jsem plně použitelná. Mám chuť zpívat.

Find me and follow me through corridors, refectories and files
You must follow, leave this academic factory
You´ll find me in the matinee
The dark of the matinee
It´s better in the matinee
The dark of the matinee is mine
Yes it´s mine

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 James | Web | 28. září 2013 v 12:10 | Reagovat

Na ty.. é.. Cruxshadows se asi podívám. Mansona mám přeposlouchanýho a jeho hudba mě nějak nevzala, asi k tomu přispívá jeho  absolutně děsivej vzhled.
Puč mi gramofon.

2 Strange | Web | 28. září 2013 v 12:32 | Reagovat

[1]: Ráda bych, ale žádnej nemám, až budu mít, tak se ozvu.

3 Liška | Web | 29. září 2013 v 9:09 | Reagovat

Indochine! Konečne tip na dobrú francúzsku hudbu! ((: Manson je skvelý, ale treba naňho náladu. Cruxshadows znie zaujímavo.

4 Cleo | Web | 29. září 2013 v 12:16 | Reagovat

Víš že jsem doteď neznala ani jednoho/jednu? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama