Jak tu se mnou kráčí život

13. října 2013 v 11:49 | Slečna Strange |  Strange ve světě
Každý den tady je trochu jiný, nicméně tu uniformu stejně má. Všechno tady dělám dle určitého mechanismu a rutiny jako doma nebo dočasných návyků získaných pod cílem nezešílet.


Jak bude můj den vypadat je hlavně otázkou mé nálady, ale dejme tomu, že je mi fajn, slečny Vé a Jéčko mi nelezou krkem a pánové Dé, Á a Ptakopysk mi jsou ukradení.
Vstávám většinou v 7:00 budí mě opening 11. Doctora, v poloslepu se doplazím do koupelny, kde mě málem přizabije studená podlaha a zima. Umyju si ksicht, obleču se a ploužím na snídani. Většinou snídám čaj, občas kafe s něčím sladkým. Když se vrátím na pokoj, obě slečny jsou vzhůru. Vykonám takové ty nepodstatnosti, jako třeba ustlání postele, vyčištění svých zubů nebo nanesení řasenky občas i rtěnky buď tmavě růžové, nebo černé.
Odcházím v 7:55. Autobus jede v 8:01, ale většinou má zpoždění. Cesta probíhá nezáživně, buď žvatlám se slečnami o milých zbytečnostech nebo poslouchám music (převážně Placebo a Three days grace).
Ve škole je každý den jiný, pokud jsme tedy s 4. Nebo 5.A, kde jsou samí šílenci. S 3.A je to na kopačku. Salvator je drama queen a druhý kretén mi šahá do toho, co dělám a já většinou nemám nervy na něj vychrlit nadávky převážně získáné na Tumblru. Ve 4. Pozoruju případně se zapojím do jejich šílené jízdy a s 5.A celou dobu kecám a řehtám se jako debil (nikdy bych nevěřila, že v téhle jsou nějak otaku a whoviani).
Většinou domů jdeme o půl druhé, chodím většinou pěšky, když lije jedu busem. Odpoledne závisí na počasí, buď kopřím u pc, sleduju stažené filmy nebo vyrážím ven. Toulám se městem, fotím, nasávám zbytek starověké vůně. Odmítám už po stopadesáté koupit deštník. Občas jdu na pláž, kde se koupe pár sebevrahů, když je pěkně, když naopak většinou je tu liduprázdno. To miluju. Poslouchám vlny nebo Brianův hlas šeptající něco o lásce.
Večeře je v půl osmé. Většinou se po ní nemůžu pohnout. Během večera se se slečnami prostřídáme v koupelně, klábosíme, luštíme křížovky, díváme se na Šmouly v Italštině nebo si každá jdeme po svém. Já buď čtu, kopřím na FB nebo něco sleduju. Spát jdu kolem půlnoci snažíce se nic nepředstavovat a držet se hesla Andyho Warhola "Když něco chcete musíte to napřed přestat chtít, abyste to dostali.", funguje to, ačkoli se špatně realizuje.
Víkendy probíhají obdobně, nejede-li se na výlet. Dopoledne píšu články, zpracovávám fotky, toulám se po pláži a odpoledne někam vyrážím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magdaléna | Web | 15. října 2013 v 18:51 | Reagovat

Trochu depresivní...

2 Aneta | Web | 16. října 2013 v 23:58 | Reagovat

Co je na tom depresivního? ^^ Buď svá. ;) černá rtěnka = dobrý odvaz. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama