Vakuum. no.2

26. října 2013 v 14:11 | Slečna Strange |  Strange v patologický teoriích
Už jsem asi týden doma a opět se necházím v podivném vakuu. Tři týdny někde v háji utečou jako voda, nicméně množství učiva je přímo obdivuhodné. Přepisuju jako pako, učím se jako kretén a výsledek je tokový, že jsem vucacaná jako houba.
Spánkový deficit se snažím nedohánět ve škole, myšlenky na M zaháním silným čajem, chtíč topím ve stresu. Možná kdyby nebyo té zatracené poslední noci, plné hihňání, tlachání o ničem, letmých doteků a jeho úst přilepených na těch mých, asi byla v pohodě.
Můj život je, jak říkám, líně plynoucí řeka. Nic se neděje, ale když se stane, tak to stojí za to. Jason je celým sledem událostí v nesmírně pobaven a nadšen. Denně do mě hučí a tlemí se jako debil. Fakt si pomohl, kámo!
Nee-chan je skepticky realistická. Je ti přece 17, ale...
Jo, já vím...
Je přímo odporný, jak mě chápe, ačkoli vůbec neví o co kráčí. Je naštvaná, ale chápe mě. Upírá na mě ten svůj ostře prázdný pohled, ale chápe mě. Ach nebe, nedej, abych tuhle holku někdy ztratila.

Mému stavu nepomáhá ani blížící se změna času. Kdo tuhle blbost vymyslel? Ještěže jsou ty prázdniny a já mám čas se srovnat a překalibrovat na nový režim a opět na pomalu plynnoucí nudný život plný her, anime, mangy a nesmyslných amerických seriálů.
Nejsem schopná poslouchat nic kromě Sabatonu, Placeba a soundtracků z her (zvlášť ze Skyrimu).

Chtěla jsem psát. Zvracet dluhu nad svými dojmy z Itálie. Zasypat to tady čánky, fotkami, ale to bude muset počkat. Nejprve moje city, život a škola. Zhubla jsem tři kila, jsem bledá jako zombie, mé vlasy nemají tvar a vypěstovala jsem si závislost na barvách podzimu.
Potřebuju knihovnu.
Potřebuju moře.
Potřebuju JEHO!

Moje mysl je srovnatelný s ulicemi Londýna z Mrtvých očí Londýna. Kráčím na tenkém provazu bez deštníku vysoko nad zemí. Kráčím zpět do své ulity. Bojím se otočit. V učích mi zní "Revolution, dope, guns fucking in the streets...". Je to jenom o tom najít ztracenou rovnováhu. Stejnou chybu jako předtím neudělám. Nenechám se opít iluzí hřejivosti u srdce a šeptání do mého ucha. Budu rozumná. Haha. Jak vtipné, Strange!
Tupý pohled do karet ve stole, ihalujíc vůni borovicového dřeva. Muví pravdu. Zatracenou pravdu. Měla bych, ale já nechci, protože stejnou chybu už neudělám.
Jo, je to hloupý, jak říkal M.

Jsou volby. So what? Stejně nemůžu jít volit. A kdybych mohla, koho bych volila? Asi Táňu, Káju nebo Piráty.
Je mi z toho špatně.
Nebo všechno zbytečně hrotím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 James | Web | 27. října 2013 v 11:45 | Reagovat

Už jsem myslel, žes umřela nebo něco.
Né. Psaní o vztazích né.
Spaní doporučuju dohánět ve škole. Ale jen na předmětu, kterej ti s přehledem jde. Pokud žádnej takovej není.. zařiď se. Stojí to za to.
Nikdy jsem nepochopil, nebo spíš nezjistil, proč se otaku (nebo jací) lidi pojmenovávaj "něco-chan".
Přeju hezkej den. Jen tak.

2 Strange | Web | 28. října 2013 v 8:18 | Reagovat

[1]: Šak ono psaní o vztazích dlouho nebude, posrala jsem, co jsem mohla, takže...:D
Chan v podstatě zdroňuje, jelikož Nee znamená starší sestra, tak by se to dalo přeložit jako sestřička.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama