Výlet do San Marina

12. října 2013 v 11:33 | Slečna Strange |  Strange ve světě
První, co na vás dýchne, je rozhodně svoboda, na níž jsou tady patřičně hrdí, což potvrzují i všude přítomné Libertas na zdech nebo jejich státním znaku. San Marino je od Rimini zhruba slabou hodinku cesty autobusem, který jezdí mezi oběma městy několikrát denně.
Pokud máte štěstí a chytnete pěkné počasí, čeká vás nádherná vyhlídka na město pod vámi a nádhernou scenérii, my bohužel takové štěstí neměli, nicméně ponurá atmosféra města ponořeného města si přímo říkala o návštěvu Nosferatu s hejnem krys nebo řádění masového vraha v rukavičkách.


Připravte se na směsici turistů brebentících nejčastěji ruštinou, která působí muka mým uším. Nicméně prodavačka v jistém krámku umí kromě ruštiny i češtinu, což není na škodu, dokonce tu koupíte průvodce v češtině.
Celkový dojem středověkého městečka kazí nahuštěnost butiků s kabelkami, hodinkami, šperky a jinými věcmi, které sem přijíždějí kupovat převážně ruští turisté. Běžný smrtelník by si koupil hodinky a mohl by jet domů, jelikož by byl bez peněz. Nicméně to Sanmarince živí, proto se není čemu divit.
Město bylo obehnáno hradbami, jejichž zbytky je možné ještě dnes vidět, zbylé byly strženy, aby uvolnily cestu pokroku. Do města se vstupuje bránou Sv.Františka (Porta del Loco). Hned při vstupu do města vidíte kostel sv.Františka, který jsem svou návštěvou nepoctila. Za návštěvu stojí určitě i státní muzeum, nicméně samotné San Marino je takové velké muzeum, protkané sochami, doporučuji zvlášť část blízko Cava dei Balestrieri nebo Sochu Svobodu před Vládním palácem.


Vládní palác patří k těm nejkrásnějším a nejmenším, jaké jsem kdy viděla. Pomenší stavba stojící na Piazza della Libertá, sice nedominuje mstu svou velikostí, nicméně vyzařuje z ní svoboda a hrdost, kterou jakýkoli jiný palác vlády v jiných městech už dávnou ztratil.
Bazilika del Santo sice vnějším vzhledem a stářím nesahá po kotníky velkým katedrálám Evropy, nicméně její interiér mě svou krásou donutil, proč se s tím někdo staví pro něco, o čemž nemá jistotu, že to existuje. Vedle baziliky stojí kostelík sv.Petra.


San Marino je ještě proslulé svými třemi strážnými věžemi. Bohužel jsem nikdy nepoznala, o kterou se jednou, takže vám k tomu neřeknu. Mě osobně přišlo působivější všudy přítomné úmění než Guaita, Cesta, Montale (názvy tří Věží). V blízkosti Věží se nachází muzea, který tu je na velikost města požehnaně: Státní muzeum, Muzeum starých zbraní, Muzeum moderních zbraní, Muzeum kuriozit, Muzeum mučení, Voskové muzeum, Akvarium.
My navštívily Muzeum mučení, jež nabízí obdivuhodnou sbírku mučících nástrojů. Můžete zde vidět pověstný Pás cudnosti, Španělskou botu, palečnice, Železnou pannu a mnoho dalšího. Nedoporučuji slabším povahám, bolest a utrpení vyřazující z nástrojů vás zcela pohltí. Uděláte si obrázek o části dějin, již učitelé dějepisu vždy přešli pár slovy. Jedná se o unikát, který jen tak v Evropě nepoktáte. Rozhodně doporučuji se zastavit, samotná prohlídka vám zabere kolem patnácti minut, pokud máte na kvap, jako měly mi.
San Marino se přidalo na seznam mých potencionálních bydlišť, kam se v budoucnu přestěhuju. Tento miniaturní státeček obklopen šílenou Italií je přesně jak říká jejich státní znak- svobodný.


Na okraj, kdo nevím, o co jde:

San Marino, nejstarší republika na světě, o rozloze 60,57 km2 , se stejnnomenným městem se skládá z 9 samosprávných obvodů zvaných Castelli (Hrady). Mluví se zde italsky, ovšem, jak už bylo zmíněno, domluvíte se tady i jinak (Sanmarinci jsou jazykově bohatší než Italové). Měnou je Sanmarinská lira, která je shodná s Italským eurem, čili nemusíte měnit. Republika má svou armádu, jejichž částí jsou lučištníci, nejstarší armádní formace v zemi. Místo naší policie zde najdete četnictvo, s nímž úzce spolupracují městští strážníci.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama