(před)Vánoční zamyšlení

29. listopadu 2013 v 17:56 | Slečna Strange |  Strange v praxi
(budu mainstream a budu s nima otravovat taky)

Asi se budete divit, ale už jsem začala s nákupy, ovšem ze zcela praktických důvodů, v obchodech je míň lidí a já si aspoň v klidu můžu promyslet, co chci.
Bloumání po ochodech mi kromě špatné nálady navozuje přemýšlící náladu a chuť si pustit The Cure.

Patřím k lidem, kteří dospěli k názoru, že Vánoce jim za radost nestojí a jejich důvod není jen ten, že se jedná o nechutný komerční svátek. Ztracejí pointu. K čemu se stresovat, vymýšlet megalomanské praktické dárky, které stejně mým blízkým neřeknou, jak si jich cením, nýbrž kolik jsem za ně utratila peněz, kterým mám stejně málo.
Myslím, že se to všeobecně přehání, vánoce už pomalu v říjnu. Dotazy typu: Co budu péct? Co chceš? Ježíši, jak to stihnu?
Vánoční výzdoba, figurky, rádoby slevy...

Na trzích je plno lidí, kteří se cítí vánočně povzneseni, až musí svým přátelům okolo básnit, o tom jak ty přírodní ozdoby milují. Who cares? Své podráždění pořád můžeme zajíst předraženou klobáskou a spláchnout svařákem "bolehavem".
Cením si milejší společnosti na dobročinných bazarech domovů pro lidi s postiženými. To jsou události dělané ze srdce pro druhé.
Vánoce, aspoň mi to jako malé pokoušeli tvrdit ve škole, jsou hlavně o společný strávených chvílích u krbu s rodinou a nejbližšími. Haha. Čistě teoreticky ony neshody a hádky by šly přejít a aspoň na ty dva týdny zimních prázdnin zapomenout. Ruku na srdce. Kolik z vás zažilo, že by se vaši rozhádaní rodiče najednou chovali jako šťastný pár? Nebo vy najednou se svým sourozenci se chovali jako z receptu na štastnou rodinu?
Dárky se dávají přece s radosti ne s povinnosti, hlavně, že budou od srdce, to sice jsou, přec se nám občas naskytne pohled na protažený obličej. Dárky nenosí Ježíšek nebo Děda Mráz, ale Santa, jež nám tak amerikanizované media cpou. Děti chtějí pořád samé, jako kdysi já a mí vrstevníci. Stále se těší na Ježíška, stále vymýšlí plány na to, jak jej nachytají při činu, stále mají údiv v očích, když dopis z okna zmizí.
Já už na fluidní bytosti nosící dary nevěřím, věřím, ti pravý andělé nemají křídla ani svatozář.
Po stém odbytí dotazu: "Co chceš k Vánocům?" si se studem řeknu o pár knih případně kabát, jelikož má pětiletá budna má rozbitý zip. To je vše. Nemusím mít nový mobil, ani tablet, na počítač si šetřím čistě z důvodů samostatnosti a nezávislosti, oblečení si kupuju za své už dva roky, nic nepotřebuju. Řeči slečny Vé o tom, že si nadiktuje drahý dárek a o tom, jak se těší na pečení perničků, přecházím rozpačitým úsměvem.
Proč nechávat rodiče, aby za mě utráceli peníze, když už tak je dost vráží do mého vzdělání?
Jediné nač se těším jsou filmy a trhy ve Vídni. Vanoční koleda a Ukradené Vánoce jsou velepší na Štědrý den. Všechny Doktorská speciály na Vánoce mají tu pravou atmosféru jedině na Vánoce.

Je to jen období beze smyslu, jako každý jiný svátek. Neumíme si jich už vážit, zapomněli jsme to. Ale kdo to naučí další generace, když ne my?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ondřej Pavlák | 4. prosince 2013 v 14:04 | Reagovat

Začal jsem s nákupy už v říjnu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama