Athazagoraphobia

10. ledna 2014 v 17:53 | Slečna Strange |  Strange v patologický teoriích
Jestli se někteří lidé perou s podzimní depresí, tak já mám problém zimní a to je prosím celkem jarně. Prázdniny mě spíše oddělali než nabily energií. Pořád spím a nemůžu se k ničemu rozhoupat.
V noci prozměnu nespím a přemýšlím a brečím, píšu zoufalé dopisy pro Hektora a hledám téma k hovoru s El. Nevím, co se sebou mám dělat. Kam mířím? Komu na mě záleží? Má tohle všechno vůbec cenu?

Pomohla mi až včera dvě piva s panem Pé a naším společným známým. Kecali jsme převážně o blbostech, ale bylo fajn takové uvolňující. Byla jsem pozvaná na jeho narozky do sklepa, ale beztak na to zapomene, protože ho znám, ale navadí, jsem ráda, že ho mám, ačkoli spolu nechodíme kalit a jediné, co máme společné je Doctor a hudba.

Je vlastně hrozně zvláštní, jak málo mám se svými přáteli málo společného, ale přesto si rozumíme. Asi jsme si prostě na naše odlišnosti prostě zvykli. Mám strach. Z prštího roku, kdy snad budu v maturitním ročníku a všechno skončí.Půjdeme si vastní cestou, začneme znovu od začátku s novými přáteli... Má to zvláštní pachuť, žene mi to slzy do očí. Nemůžu brečet, rozmazala by mi to řasenku. Haha.
Nechci být zase sama.
Já vím, je to hloupé, ale já jsem prostě taková. Uvažuju nad budoucností, zvlášť teď o pololetí. Je to obrana proti myšlenkám nad svými chybami, které jsem nasekala (a že jich je).
Where is my adventure?

follow me! 💕 @ateendefinition😽
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama