Monday

3. února 2014 v 12:15 | Slečna Strange |  Strange v patologický teoriích
Pondělí.
Zase.
Zajímalo by mě kolikaté v řadě již.
Nějak zvlášť mi pondělky nevadí. Nesnášmí totiž čtvrtky.
Panu Pé je osmnáct, Makiho kámoš je zadaný, Jéčko kalí, Vé je šťastná, Nee-chan zabírají prášky, ač pomalu...
A co já?
Jsem impossible girl, jak mě nazval Pé. Zrozena z umírajících pocitů ostatních, tichá wallflower. naslouchající, podporující, občas šílená...
Ne, nejsem smutná. Nestěžuji si. Jen nevím, jak se mám cítit. Ta stálost je ubíjející. Ať se pouštím do rozličných adventures stejně vždycky nakonec skončím mezi modrými stěnami.
Nemám ráda když někdo po někom křicí. Po mě. Po nepříteli. Po příteli. Nemám to ráda. Ani když je k tomu důvod.
Počasí je smutné...
Jarní slunce je daleko...
Stromy ještě dlouho nepokvetou...
Ještě dlouho budu mezi těmi modrými stěnami.

Just give me a reason
To keep my heart beating
Don't worry it's safe right here in my arms
As the world falls apart around us
All we can do is hold on, hold on

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ali | Web | 6. února 2014 v 11:33 | Reagovat

Oooo tuhle písničku od one ok rock hledám děsně dlouho, jen jsem zapomněla jméno a... well, teď ji mám. Děkuju. :3

Mimochodem. Nejhorší je, když já křičim po někom. Brr.

2 James | Web | 6. února 2014 v 18:43 | Reagovat

It takes a lot of inner pain and spilled blood to accept solitude as your best and only true friend.

3 Jimmy M. | Web | 8. února 2014 v 20:41 | Reagovat

Ty jsi ty, a to je přeci super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama