Revoltuji. A co dál?

18. března 2014 v 20:53 | Slečna Strange |  Strange v praxi

Revolution, dope, guns fucking in the streets.- zní mi v uších.

Po mé pravici se na mě úlisně šklebí sešit matematiky, ze stolku na mě pokukuje chemie a za zádama my stojí Jason. Revoluce si vesele rozjíždí. Lidi se bouří a to je fajn. V té euforii nadšení si začínám pobrukovat společně s Garvochem: "There was time we killed the king..."

Všechno je zdánlivě jak má být.


Ale co dál? Protestovat tvorbou bez zbytečných ostrých slov. Okej... Ale počkat. Jak? Napadá mě pár lehce brutálních způsobů jak vykopat Lotty ze hry, nicméně to by nesouhlasilo s mým pacifistickým hipíkovským charakterem. (Jason se bouřlivě směje). Navíc pamatuji na větu mé otce "Hlavou zeď neprorazíš." (k tomu dodávám, že jistí hollywood to dokáže obnažená na demoliční kouli) a větu jistě zhuleného člověka: "Ty po mě kamenem, já po tobě chlebem."
Mé kreslící úmění je podobno bratru slečny Vé. Karikovat zvládnám pouze své učitele ve stavu nejvyšší zoufalosti. Možná seskládat ze čtverců, kruhů a obdélníků pěkný karikaturu Lotty a Standy na trůny. Má to háček, kubismus nesnáším.
Nejsem psavecká továrna a nesnáším kvantitu své tvorby. Vlastně ji nesnáším. I přes značný odpor ke svému psaní, jsem nevyléčitelný grafoman.
Básnit věru neumím. Občas složím nějaký panfletní veršík, který skončí ztracen mezi mým deníkovým zápisky. Poezii ovšem tuze fandím, zvlášť prokletým, anarchistům a beatnikům.
Co třeba rozhazovat letáky jako sufražetka a zpívat Join the revolution?
Nebo s červenou vlajku pochodovat po ulici za salvy křiku Viva la révolition? Nutno podotknout, že můj francouzský přízvuk je dosti košatý.
Tak komentovat jako o život, ale jak...Psát stejně myšlené věty, pochvaly a superlativy?
Well done, sis/bro?
Je to možná unavující, ale dobrý způsob jak podpořit revoluci. Bez davu není podopora, bez podpory motivace, bez motivace tvorba nesmyslná zdá se být a nesmyslnosti se revoluce neuspořádá (okej, naši italští a francouzští spolučlenové EU to dokáží). Bez revoluce nebude žádná změna.

Nezoufejte. A pište ty zatracené komentáře ať je nepíšou pořád jen ti samí. Vzpomeňte si na každou revoluci (uznávám, že ne každá přinesla růže -vemte si 1848 nebo bolševickou revoluci a Francie by mohla vyprávět velé příhody z pařížských krveprolití), žádná se neobešla bez hlasu "lidu", jejich podpory a pěstí vzhůru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama